Zahradní voliéry

Nejrozšířenějším a nejvhodnějším chovatelským zařízením jsou zahradní voliéry. Stavějí si je sami chovatelé podle prostoru, který mohou využít, a samozřejmě i podle prostředků.

Stavba voliér je totiž mimořádně nákladná a časově náročná, ovšem správně postavené voliéry při odpovídající údržbě slouží desítky let. Voliéry mohou mít nejrůznější tvar a rozměr. Vždy je nutno preferovat délku voliér na úkor šířky, také výška nemusí být nijak mimořádná, postačí do dvou metrů. Na drobnější druhy exotických ptáků bez mimořádných nároků na let (aga-pornisové, andulky, menší jihoameričtí papoušci, holoubci a hrdličky, většina menších hmyzožravců) postačí voliéry 0,5-1 m široké a 2-3 m dlouhé.

Naopak velcí dlouhoocasí australští papoušci, arové, kakaduové, ale také tukani, turakové. majny atd. vyniknou ve voliérách dlouhých 6-10 m a širokých 2-4 m. Jen v nich budeme moci obdivovat jejich nádherný let, ptáci se budou cítit dobře a budou vyvádět potomstvo. Při stavbě voliér myslíme vždy hlavně na bezpečnost ptáků. Podezdívka musí být alespoň 0,5 m hluboko zapuštěná pod zem, chovatelé někdy dokonce pod celou voliéru do této hloubky pokládají silné pletivo, které má podobně jako podezdívka zabránit invazím hlodavců a také podhrabání šelem.

Konstrukcí voliér svařujeme zásadné z kovu, z kulatých sloupků (trubek) nebo profilovaného železa (jeklú), nezapomeneme na dvířka pro snadnou obsluhu. Potahujeme dostatečné silným a pevným pletivem, hustým tak, aby ptáky uvnitř ochránilo před dravými ptáky, sovami i šelmami včetně koček. Nejčastější rozměr oka je 12-16 mm. Pletivo pečlivě natřeme tmavou (nejlépe černou) barvou, která ho ochrání před nepřízní počasí a navíc za ní ptáci nejlépe vyniknou.

(Použitý text: Kapesní atlas exotických ptáků – Martin Smrček)